Mise v kolonii

Michael Mammay

Plukovník Carl Butler se v předchozích dvou knihách Michaela Mammaye – Misi na planetě a Misi ve vesmíru – zapletl do složitého spiknutí, které skončilo kontroverzními vojenskými zásahy, což ho přivedlo k činnosti často vyhledávané lidmi, kteří toho zažili příliš mnoho – k zahradničení. I když v pěstování rajčat a zvláště dýní dosáhl jistých úspěchů, tušíme, že se jeho bývalým nadřízeným i potřetí podaří přimět ho, aby se ujal vyšetřování. Tentokrát smrti dcery významného podnikatele, ke které došlo v nedávno založené kolonii na vzdálené planetě plné dosti smrtící mimozemské přírody.

Český vydavatel původně ohlašoval knihy jako trilogii, takže bychom se mohli domnívat, že někde v pozadí příběhu se opět bude ukrývat zápletka založená na složitém vztahu lidstva s mimozemskou rasou kappanů. Tentokrát jde však o příběh, do kterého se z předchozích knih promítá hlavně neblahá pověst hlavního hrdiny. Ta mu při vyšetřování zajímavým způsobem občas škodí (u civilistů) a občas pomáhá (u vojáků), ale celkově lze román číst samostatně. Dobrodružství bývalého plukovníka Butlera se mezitím totiž rozrostla na delší sérii, kterou zřejmě nebude spojovat průběžný příběh, ale spíše opakovaně se vracející postavy.

Jednotlivé knihy také sdílejí stejné – a zatím dobře fungující – schéma. Na začátku se hlavní hrdina dostává do nového prostředí, které je plné neznámých lidí a reálií, v kterých se musí zorientovat. Práci mu komplikuje také skutečnost, že příliš netuší, s jakými pohnutkami ho jeho nadřízení vyslali – vlastně je nucen předpokládat, že se na jejich podporu nemůže plně spolehnout. Situaci poměrně brzy také zkomplikuje nějaká násilná událost, která si vyžádá vojenské nasazení. Jakmile se v rozplétání vztahů mezi postavami Carl Butler se svými spolupracovníky příliš přiblíží k nalezení pravdy, dojde ke zlomu, který způsobí, že je (jako každý správný hrdina) odkázaný sám na sebe.

I když je zajímavost Mise v kolonii založena na tom, že poznáváme nové prostředí, zde kolonii, kde lidé v nehostinném prostředí žijí pod kupolemi, i nové vztahy mezi postavami, zde napětí mezi civilní a vojenskou správou kolonie, nejde o klasický sci-fi příběh. Autor se nijak zvlášť nesoustředí ani na situace, které vyvolávají neobvyklé reálie, ani podrobněji nezkoumá reakce lidí, kteří jsou vystaveni neobvyklým situacím. Předností knihy je něco, co by šlo nazvat taktické a strategické myšlení hlavní postavy.

Jakkoli by sérii Misí šlo zařadit do žánru military sci-fi i proto, že v každé z knih se vyskytuje několik důkladně popsaných vojenských střetů, mnohem spíše je pro ni charakteristický vojenský styl myšlení plukovníka Butlera. Ten neustále zvažuje, v jaké situaci se nachází: kolik toho už ví, jak moc si je něčím jistý, zda má na někoho dostatečnou páku, zda si může dovolit střet, jaké možnosti mu určitý čin otevře nebo uzavře, v jaké míře se mu vyplatí odkrýt karty, jaké možnosti mají jeho protivníci, nakolik ohrozí vlastní spojence – a tak podobně. Příběh to činí mnohem „civilnějším“, než je u vojenské sci-fi obvyklé, působí méně romanticky, ale je díky tomu o dost přesvědčivější.

Snaha o realističnost se odráží také v poněkud nejasném vyznění knih. Autor si – možná jako bývalý důstojník zvlášť dobře – uvědomuje, že ani úspěšné vojenské řešení nikdy nepředstavuje jednoznačnou výhru. Jednak s sebou nese náklady, každý větší vojenský zásah nevyhnutelně vede ke zraněným a mrtvým. Ale hlavně se vždy odehrává v nějakém širším politickém kontextu, v kterém je vojenská akce následně interpretována, a to zdaleka ne vždycky s ohledem na okolnosti, za kterých proběhla.

Jako voják hlavní hrdina důležitost armády nijak nezpochybňuje. A i když jsou mu limity vojenských řešení dobře známy, nijak se nezdráhá po nich sáhnout. Ale jako profesionál si vždycky velmi dobře uvědomuje, zda se nachází v situaci, kdy je vojenský zásah vhodný, zda je v situaci, kdy sice vhodný není, ale pořád jde o nejlepší z dostupných řešení, nebo zda byl dotlačen do situace, kdy je možné jen pokusit se omezit množství škod. A i když mně osobně není podobný „transakční“ způsob myšlení nijak blízký, je to docela neobvyklý – a proto přínosný – základ pro zajímavý příběh.

A také jako způsob vyšetřování je podobná – rozložení sil neustále zvažující – metoda poměrně neobvyklá a přínosná. Z hlediska uvěřitelnosti by šlo namítnout, že je použita na řešení spiknutí, které je samo o sobě příliš překomplikované, než aby mohlo fungovat. To je pravda, ale nejde o složitost, která by vybočovala ze zavedené přehnanosti programových detektivek. A situaci navíc pomáhá, že Michael Mammay se nesnaží přivést zápletku k nějakému zcela nečekanému zvratu. Jeho Carl Butler se mnohem spíše snaží v situaci, jejíž obrysy brzy víceméně tušíme, zjistit, jak přesně se události odehrály a kdo přesně je za ně zodpovědný. Napětí spočívá spíše ve vědomí toho, že něco bude zákonitě jinak, než se zdá, nikoli v očekávání, že by se všechno mělo ukázat jako geniálně navržený klam.

I když cena za nevelkou brožovanou knížku už dosáhla úrovně, která snadno překoná celobarevné komiksové album, doufejme, že si Mise v kolonii najde dostatek čtenářů. Nejde možná o nijak inovativní sci-fi příběh – jde o neobvyklou, ale zdařilou kombinaci detektivního, fantastického a vojenského žánru. Ani jeden z nich knize nedominuje, takže je možná obtížné zařadit knihu do zavedených kategorií. Jako moderní dobrodružná literatura však série Misí funguje výborně. A příběhů, které nestaví na snadno dostupných emocích, ale vyžadují po čtenáři, aby s hlavním hrdinou prošel nezřejmou a namáhavou cestou, je zvláště v dnešní době potřeba si vážit. Snad se čtenářů s podobným postojem najde tolik, abychom se dočkali dalšího pokračování.