Posvátná prostitutka

Nancy Qualls-Corbettová

Aby bylo hned od počátku jasno, v téhle knize jde o feministicky zabarvenou jungiánskou psychologii, možnosti jejíž, ehm, konkrétní aplikace jsou, navzdory nadějím, které snad může vyvolávat titul knihy, značně nejasné a nejisté. Posvátná prostitutka se nicméně skládá z několika dosti odlišných částí a přinejmenším některé z nich si pozornost zaslouží.

Obecně nejzajímavější mi přišla první část, kdy autorka prochází různé starověké prameny, kde se téma posvátné prostitutky nachází. Soustředí se přitom téměř výhradně na oblast Mezopotámie a období vzniku prvních známých civilizací, zkoumá tedy představy dosti starobylé. I když jsou naše zdroje omezené, daří se jí věrohodně – nebo přinejmenším pro nás jako pro čtenáře dostatečně uceleně – rekonstruovat jak obraz posvátné prostitutky, tak možnou podobu její sociální funkce. Nancy Qualls-Corbettová používá širokou škálu doplňkových pramenů od Eposu o Gilgamešovi po Chammurapiho zákoník, takže čtení je zajímavé i čistě historicky a kulturně. Téma vnímání ženy a jejího postavení není tak rozsáhlé, aby i na poměrně omezeném prostoru nemohla ukázat, jak zvláštním způsobem jsou archaické představy někdy velmi podobné těm našim a jindy od nich zase až nepochopitelně odlišné. Zajímavé jsou i zprostředkované informace, které se zachovaly z antických dob (připomínají spíš pomluvy), srovnání obrazů bohyně v některých dalších kulturách (to už je nutně výběrové), konfrontace literárních představ se zachovanými sochami a plastikami (zde se hodí, že žijeme v době bez přímé cenzury) a vlastně i výklady novozákonních ženských postav (nábožensky pochopitelně zcela heterodoxní).

První část knihy je psaná sice s nezakrývaně vstřícným zaujetím, ale jinak poměrně neutrálně, řekl bych téměř antropologicky, takže myslím, že by mohla být nekonfliktní pro většinu čtenářů. Druhá část, která na základě výsledků historického zkoumání vykládá posvátnou prostitutku jakožto archetyp, je čtenářsky ošidnější. Přinejmenším nemá-li někdo rád symbolickou psychologii nebo je-li alergický na jakýkoliv náznak feminismu, budou mu autorčiny vývody nevyhnutelně připadat jen jako laciné žvanění. Mně však přišlo, že se Nancy Qualls-Corbettové docela úspěšně daří motiv posvátné prostitutky zapojit do kontextu řady už existujících symbolických vyjádření ženskosti. Podobně zdařilé se mi zdálo i propojení s jungiánským výkladem průběhu lidského života, konkrétně v souvislosti s procesem individuace. Jinak řečeno, přesvědčivě se jí podařilo obhájit obraz posvátné prostitutky jako dostatečně obecný, členitý a nosný, aby ho bylo možné chápat jako archetypální – tedy alespoň podle mého zcela laického pohledu. Ať jsou představy ohledně spojení mezi přirozenou spiritualitou a uvědomělou tělesností oprávněné nebo ne, jsou v naší kulturní tradici natolik vytlačené na okraj zájmu, že si zaslouží prozkoumání.

Sama autorka oprávněnost svých představ dokládá příklady ze své terapeutické praxe. Tato část mi byla osobně poměrně cizí. Vztah mezi původní smyslově konkrétní představou posvátné prostitutky, která má rituálního sexuální vztah s panovníkem-králem, a poněkud šablonovitě působícím a velmi symbolicky pojímaným „tvarem“, který nám má pomáhat formovat dospělý život v psychologicky zdravé podobě, mi přišel už hodně vzdálený. Těžko si také představuji, že má někdo tak podrobné, členité a malebné sny, jakými byli schopni k terapii pravidelně přispívat autorčini pacienti. A konečně už kniha do jisté míry zastarala, protože traumata, které se s pomocí aktivní integrace obrazu posvátné prostitutky podařilo vyléčit, patří ke strukturám společnosti, která už dneska fakticky zanikla. Nic z uvedených výhrad vlastně neznamená, že by autorka nemohla mít pravdu, jen mi tato část knihy přišla méně zajímavá. Je možné, že z terapeutického hlediska může představovat užitečné doplnění a rozvinutí používaných metod, což ovšem nedokážu posoudit.

Skutečné rozpaky ve mně vyvolává závěrečná část knihy, kde autorka tvrdí, že je vhodné, ne-li přímo potřebné archetyp posvátné prostitutky zapojovat do našich životů. Její výklad je zde natolik neurčitý, až bych řekl, že je přímo vyhýbavý. Základní potíž je zřejmě v tom, že po celou dobu zůstává naprosto nejasné, jaký ontologický status vlastně máme obrazu posvátné prostitutky připisovat. Je to primárně terapeutický prostředek, takže poselstvím knihy by měl být toliko duševně zdravý život? Je to jakýsi pomyslný ideál, který by nám měl pomoci náš život plně rozvíjet i v oblasti sexuality? Nebo je to nějaká metafyzická skutečnost, která by měla v našich životech vyvolat i specificky tematickou odezvu? Konkrétně bychom se mohli třeba zeptat, jak vlastně chápat termín „bohyně“, s kterým často operuje. Neočekával bych žádné konkrétní rady ve stylu amerických příruček pro osobní rozvoj, ale Nancy Qualls-Corbettová nám vyjma několika náznaků spojených čistě s terapeutickým použitím neposkytne žádné vodítko. Nejenže nám status svého nároku nevysvětlí obecně, neposkytne nám ani žádné čistě ukázkové příklady.

Uvedu jednoduchou ukázku. Třeba v první části knihy autorka hezky evokuje, jak je existenciální hodnota posvátné prostitutky stvrzována vzácnými oleji, exotickými voňavkami a nákladnými šperky, které jsou obětovány na zkrášlení jejího těla. To následně znamená, že její rituální pohlavní styk překračuje limity své obvyklé funkce a stává se skutečností s metafyzickým významem, protože obnovuje vztah společenství a světa. Ať už je nám podobná představa osobně blízká nebo cizí, dokážeme tento archaický vztah mezi luxusem, vznešeností a suverenitou pochopit. Ukazuje-li v následující části, jak jsou tyto velmi konkrétní tělesné a sociální projevy vlastně znakem určité osobní dispozice, která vede k duchovní vyspělosti – jako je například chápání „panenství“ nikoliv jako neporušenosti, nýbrž jako schopnosti autonomně disponovat svojí sexualitou –, je to stále ještě srozumitelné zobecnění, které viditelným způsobem zachovává „téma“ knihy, byť s podobnou interpretací nemusíme nutně souhlasit. Kdybychom ale chtěli, nabádáni autorkou samotnou, tento komplex představ zapojit do našich životů, najednou vůbec netušíme, co by to mělo znamenat.

Kdyby autorka zůstala na úrovni popisné psychologie, podobný problém by vlastně nevznikal, protože by bylo na čtenáři samotném, jak by s informací naložil. Já sám jsem si třeba obraz posvátné prostitutky vyložil jako hezké vyjádření „ženského“ principu bezprostředního a nepodmíněného přijetí, které představuje kontrast k „mužskému“ principu odstupu a nezaujatého zkoumání, který si „archetypálně“ spojuji s postavou Sókrata. Ale má-li jít o „úkol“, jaká je jeho povaha? Netuším ani v náznaku. V tom závěr knihy představuje skutečné zklamání, protože úvodní zřetelně vykreslená postava posvátné prostitutky se nakonec rozplývá do nicoty. Autorka měla říci buď méně nebo více, protože v této podobě kniha ve čtenáři zanechává podivnou pachuť selhání. A to navzdory skutečnosti, že převážná část knihy byla skutečně zajímavá a obohacující. Podtitul knihy zní Věčný aspekt ženství, což považuji za docela příhodné, protože Nancy Qualls-Corbettová se snaží něco takového vystihnout a popsat. Jde-li o aspekt věčný, pak je jistě oprávněné i její tvrzení, že by se měl projevovat i v naší současnosti. Doopravdy mě však mrzí, jak málo nám pomohla v pochopení, jakými způsoby by se tak mělo stát.